Stabilita lesních porostů v Čechách

Každý Čech, který čte noviny nebo sleduje televizi, ví, že lesy v České republice jsou na tom obecně špatně. Když projíždíme krajinou, vidíme, že rozsáhlé porosty smrků byly zničeny kůrovcem a nyní se nouzově kácejí. Při procházce lesem, kterou každý slunečný víkend absolvují desetitisíce Čechů, však nemusí být vůbec patrné, zda procházíme lesem zdravým, nebo naopak velmi nezdravým.

Jak tedy vypadá zdravý les? Zeptali jsme se Jana Dudy, odborného lesního hospodáře, který se podílel na projektu podpořeném Nadací VGP, jehož cílem byla stabilizace a zlepšení stavu lesů v severních Čechách, konkrétně v Libereckém kraji.

„Zdravý les je především pestrý,“ vysvětluje Duda. „Takový les se přirozeně obnovuje a respektuje přírodní podmínky konkrétního stanoviště. Přitom nejde jen o pestrost druhovou, ale také o pestrost genetickou, věkovou, tloušťkovou a výškovou. Pouze takový les může mít nejvyšší možnou míru odolnosti vůči škůdcům, polomům i měnícím se a do budoucna nejistým klimatickým podmínkám.“

V závislosti na místních podmínkách jako je klima, nadmořská výška, topografie a půdní vlastnosti, mohou zdravé lesy na různých místech vypadat různě. „Obecný princip pestrosti je však velmi důležitý,“ zdůrazňuje Duda. „ Ve zdravém lese nesmí chybět ani přiměřené množství mrtvého dřeva, které je důležité pro biodiverzitu lesního ekosystému, koloběh organické hmoty a zdraví lesních půd.“

Navíc, aby les mohl zůstat zdravý, může pojmout jen určité množství volně žijící zvěře. Většina lesů v České republice je však podle Dudy bohužel poškozována přemnoženou býložravou zvěří. Toto přemnožení představuje zásadní omezení při obnově zdraví lesů.

Ačkoliv Duda souhlasí s tím, že stav lesů v České republice obecně příliš uspokojivý není, upozorňuje také na to, že existují i oblasti s relativně zdravými lesy. Jedná se obvykle o místa, kde převažují smíšené nebo listnaté lesy. „I některé z těchto lesů však mohou kvůli dlouhodobému suchu chřadnout,“ poznamenává.

„Je zřejmé, že zdravější lesy se nacházejí také v komplikovaných terénních podmínkách, které historicky omezovaly možnosti intenzivního hospodaření a kde mají přirozené procesy dlouhodobě‚ volnější ruku‘,“ doplňuje Duda. „Mnoho přírodě blízkých lesů je vyhlášeno za chráněná území. Nicméně přibývá také lesů, které jsou cílevědomě obhospodařovány s využitím tvořivých sil přírody a s důrazem na udržitelnost a rovnováhu mezi produkcí dřeva a plněním všech jejich dalších funkcí.“

Mezi tyto „další funkce“ lesů patří poskytování rekreačních příležitostí, ochrana půdy a klimatu, zadržování vody v krajině nebo čištění vzduchu, který dýcháme. Lesy pro nás také uchovávají přírodní krásy, volně žijícím živočichům poskytují habitat a podporují biologickou rozmanitost.

Foto © Johannes Plenio via Unsplash

Mezi tyto „další funkce“ lesů patří poskytování rekreačních příležitostí, ochrana půdy a klimatu, zadržování vody v krajině nebo čištění vzduchu, který dýcháme. Lesy pro nás také uchovávají přírodní krásy, volně žijícím živočichům poskytují habitat a podporují biologickou rozmanitost.

Když lesní hospodář mluví o hospodaření s využitím „tvůrčích sil přírody“, má na mysli především dodržování tzv. „Pro Silva principů“ lesního hospodaření. Hospodaření podle těchto zásad upřednostňuje například výběrovou těžbu jednotlivých stromů před plošným kácením, přičemž je udržována druhová rozmanitost dřevin, lesy se obnovují průběžně a pěstují se pouze ty druhy dřevin a dalších rostlin, které jsou na daném místě pro zdravý les vhodné

Kromě rozmanitosti a rovnováhy potřebuje každý les také dostatek vláhy, aby uživil stromy a všechny ostatní formy života, které se v něm nacházejí. Zadržování většího množství srážek v krajině je důležitým aspektem environmentálního managementu, kterému se naštěstí v posledních letech věnuje stále větší pozornost.

Ochrana a obnova lesů a přirozených mokřadů patří i k prioritám Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody. S cílem obnovit zdravou rovnováhu a rozmanitost lesů v Libereckém kraji spolupracovaly v průběhu roku 2021 nadace Ivana Dejmala a Nadace VGP na výsadbě desítek tisíc sazenic různorodých dřevin (především buků, dubů a jedlí). Od 20. století v této krajině převládaly typické smrkové monokultury, což lesy činilo zranitelnější a náchylné k napadení kůrovcem.

VGP Den sázení stromků. Photo © Jakub Trsek

Nadace Ivana Dejmala byla založena v roce 1993 a za svou historii podpořila již stovky projektů částkou přesahující 27 miliónů korun. „V poslední době,“ vysvětluje Ondřej Petrovský, ředitel nadace, „se zaměřujeme na nápravu vodního režimu v krajině pomocí opatření blízkých přírodě a na výsadbu druhově i věkově rozmanitých lesů, které budou zdravé a dlouhodobě udržitelné.“

Ukázalo se, že Nadace VGP a Nadace Ivana Dejmala jsou velmi přirozenými partnery. Ochrana přírody je jednou ze tří oblastí, na které se zaměřuje Nadace VGP (dalšími dvěma jsou projekty v oblasti společenského a kulturního dědictví), zatímco ochrana přírody je v podstatě jediným důvodem existence Nadace Ivana Dejmala.

„Nadace VGP nás v roce 2020 sama oslovila a nabídla pomoc s environmentálně zaměřenými projekty,“ vypráví Petrovský. „Hned jsme se dohodli na spolupráci a již v následujícím roce byla Nadace VGP naším nejvýznamnějším partnerem. Díky poskytnutým prostředkům jsme mohli úspěšně dokončit projekt na záchranu rašelinišť a významně rozšířit naše projekty výsadby lesů na rekordních 70 000 sazenic.“

Rašeliniště jsou pro Jizerské hory, které se rozkládají na hranici mezi severními Čechami a Polskem, velmi důležitá. Spolupráce Nadace Ivana Dejmala a Jizersko-ještědského horského spolku zachránila rašeliniště v samém srdci Jizerských hor. Petrovský vysvětluje, že toto rašeliniště bylo v minulosti necitlivě odvodňováno, ale v rámci širšího projektu byly do melioračních příkopů vybudovány malé přehrážky, které zadržují vodu v době dešťů a postupně ji uvolňují, když neprší. „Nadace VGP byla důležitým finančním partnerem, který tento projekt v roce 2021 podpořil,“ říká.

Systém zadržování vody. Foto © Jakub Trsek

„Podobný projekt bude letos pokračovat v jedné z nejcennějších oblastí Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery,“ podotýká Petrovský. „Zde bude doplněna síť přehrážek, které na tomto území zvýší retenci vody. Dříve realizované přehrážky jasně ukazují, že projekt má smysl a že v místech, kde již jsou, došlo k výraznému zvýšení hladiny podzemní vody.“

Obnova a ochrana lesů často znamená napravit škody, které napáchal člověk. Duda nicméně vysvětluje, že „mnohé z věcí, které našim lesům hrozí, ovlivňují lesy zcela přirozeně, jsou součástí dynamiky jejich vývoje a není možné je zcela eliminovat.“ Kůrovec, poškození větrem a dokonce i nemoci jsou součástí přírody. Duda ale upozorňuje, že v případě nesprávné druhové struktury lesa nebo v důsledku klimatických změn, degradace lesní půdy, znečištění či ztráty biologické a genetické rozmanitosti, může docházet k „umocnění a souběhu“ těchto přirozeně destruktivních faktorů. V takových případech mohou být negativní důsledky závažné.

Na otázku, co lze a co by se mělo udělat pro obnovu a zachování našich lesů, se odborník na lesní hospodářství vždy vrací k rozmanitosti, rovnováze a přírodě:

„Především,“ zdůrazňuje, „musíme našim lesům vrátit pestrost a přiblížit je jejich přirozenému stavu. A to není jen otázka toho, co pěstujeme, ale také jak lesy pěstujeme. Klíčovou podmínkou k obnovení pestrosti našich lesů je nastolení rovnováhy mezi lesem a zvěří. Při současném množství zvěře není možné rozmanitost ani stabilitu našich lesů obnovit. V pestrých a přirozeně se obnovujících lesích nalezne následně i zvěř lepší životní podmínky.“

Výsadba stromů je samozřejmě základem obnovy lesů a stala se také jedním z hlavních témat společenské odpovědnosti firem. Ptáme se pana Dudy, zda existují nějaké zásady, jak to dělat správně.

Nejzákladnějším předpokladem pro výsadbu zdravého lesa je podle něj zajistit, aby přirozené nároky jednotlivých druhů dřevin odpovídaly lokalitě a lesu, kde budou vysazeny. „Je vhodné kombinovat více druhů vhodných dřevin, jejichž volba musí odpovídat podmínkám konkrétního stanoviště,“ říká Duda a pokračuje: „Různé druhy dřevin mají různé nároky na klimatické podmínky, intenzitu světla, kvalitu půdy, půdní a vzdušnou vlhkost, proudění vzduchu a podobně.“

Foto © Jakub Trsek

Vzhledem k tomu, že některé kmeny stromů jsou i v rámci jednoho druhu geneticky lépe přizpůsobeny různým oblastem České republiky i specifickým nadmořským výškám, je důležité znát tzv. průvodní list, který je dodáván se stromy určenými k přesazení, a vysazovat pouze stromy vhodné pro danou lokalitu. Některé dřeviny, jako například jedle a buk, se navíc nehodí pro výsadbu na zcela otevřených plochách, takže je třeba je vysazovat společně s rychle rostoucími, takzvaně pionýrskými dřevinami, jako je bříza nebo osika, nebo dokonce v jejich částečném stínu, případně do starších porostů, které byly prosvětleny těžbou.

Kromě sázení stromů a podpory organizací a veřejných politik, které zdravým lesům přejí, Duda upozorňuje na to, že lesy můžeme pozitivně ovlivnit i svým spotřebitelským rozhodováním. Doporučuje znát původ dřevěných výrobků, které kupujeme, a kupovat předměty vyrobené z místního dřeva. Exotické dřevo dovážené ze vzdálených oblastí často pochází ze zemí, které nemají zákony zajišťující odpovědné lesnické postupy. „Poptávka po výrobcích z různých druhů tuzemských dřevin může nepřímo podpořit rozmanitost lesů,“ poznamenává Duda.

Protože stromy a lesy rostou pomalu, člověk možná nevidí smysl v tom, aby dnes aktivně dělal něco, co možná přinese užitek až generacím v nějaké vzdálené, nepředstavitelné budoucnosti. Duda však říká, že v souhrnu může změna nastat rychleji, než si myslíme a je potřebné jednat tak, abychom zabránili negativním změnám, ke kterým by mohlo dojít ve velmi blízké době, pokud se zodpovědná opatření nepřijmou již dnes.

„Přestože většina dřevin je stará stovky let a jeden rok v životě lesa příliš neznamená,“ říká, „zjevné změny lze pozorovat již po 5, 10 či 15 letech. Nemělo by tedy být pochyb o tom, že i současné generace budou svědky významné proměny našich lesů. Věřím, že s dosaženou úrovní poznání předáme naše lesy budoucím generacím v mnohem pestřejším a stabilnějším stavu a že je opět budou moci právem nazývat národním bohatstvím.“

Jan Duda vysvětluje, jak správně sázet stromky při VGP Dni sázení stromků. Foto © Jakub Trsek