Rozhovor: „Nejhorší mají Jizerky za sebou, ale vyhráno ještě nemají“

Rozhovor: „Nejhorší mají Jizerky za sebou, ale vyhráno ještě nemají“

V Libereckém deníku vyšel rozhovor s Ondřejem Petrovským o nadaci, Jizerkách i přírodě jako takové. Přečtěte si ho na stránkách Libereckého deníku nebo zde:

/ROZHOVOR/ Ondřej Petrovský působí jako ředitel Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody už od roku 2006. Loni nadace oslavila 25. výročí své existence a za tu dobu podpořila celou řadu menších i větších projektů zaměřujících se na ochranu přírody. „Když se naskytla možnost pomáhat přírodě i aktivně prostřednictvím nadace, nemusel mě k tomu nikdo přemlouvat,“ svěřil se Petrovský. Lásku k přírodě u něj formoval skautský oddíl.

Co považujete za největší úspěch nadace za minulý rok?
V loňském roce jsme v rámci čtyř našich grantových programů rozdělili více než 1,4 milionu korun na projekty pomáhající Jizerským horám i jejich okolí. Zapojili jsme se též do větších projektů, jako je záchrana Sedmihorských mokřadů, a díky našemu příspěvku se podařilo obohatit obecní lesy na Liberecku o více než 13 tisíc sazenic jedlí.

Kde konkrétně pomáháte?
Vznikli jsme jako nadace, která se zaměřovala čistě na dříve katastrofální stav Jizerských hor, které zažily opravdu krušné časy. Z nejhoršího jsou místní lesy sice venku, ale vyhráno rozhodně ještě nemají. Dodnes tak toto pohoří zůstává naší srdcovou záležitostí, ale zde načerpané zkušenosti uplatňujeme i na dalších místech naší krásné země a s jedním projektem pomáháme i v národním parku Kasanka v Zambii.

Snažíte se i o aktivní práci s dětmi, že?
Změnu přístupu veřejnosti k otázkám životního prostředí a jejich ochrany vnímáme jako nezbytnou součást naší práce. A kde nejlépe začít než u mladé generace. Šestnáctým rokem podporujeme školy a organizace pracující s mládeží v jejich projektech, které jsou zaměřené na praktickou ekologickou výchovu, ideálně přímo v terénu.

Jak byste zhodnotil přístup současné generace k přírodě?
Myslím si, že přístup lidí k přírodě se postupně mění k lepšímu. Oproti éře před sametovou revolucí, kdy ochrana přírody stála v pozadí, jsme v pozitivním slova smyslu v tomto dnes mnohem dál. Nesmí to však skončit u třídění odpadů a v rámci klimatické změny, kterou vnímá už i široká veřejnost, je potřebné uvažovat i v trochu širších souvislostech. Jsme ale na správné cestě.

Čím vás příroda natolik okouzlila, že jste se rozhodl zasvětit život její ochraně?
Kladný vztah k přírodě mám už odmala, a to i díky skautům, se kterými dodnes navštěvuji nejen Jizerské hory. Výpravy do přírody včetně opuštěného koutu řeky Zábrdky, kde máme každým rokem tábor, ve mně zanechaly přirozený pocit, že nejen takováto místa, ale i přírodu jako takovou je potřeba chránit. Když se naskytla možnost pomáhat v tomto i aktivně prostřednictvím naší nadace, nemusel mě k tomu nikdo přemlouvat.

Krkonošský národní park nedávno přišel se zajímavou kampaní, kdy z odpadků udělal „zvěř“. Neuvažujete o něčem podobném i pro Jizerky?
S negativními vlivy masové turistiky se můžeme setkat i v Jizerských horách. My se v nejbližší době zapojíme do kampaně, která upozorňuje na další negativní dopad turistiky, a to je rušení živočichů. V našem případě jde konkrétně o tetřívka. V horách zůstalo posledních 30 párů a reálně jim hrozí vyhynutí, což by byla nesmírná škoda.

Loni jste vydali knihu O věčných proměnách lesa. Při jaké příležitosti?
Vydáním knihy pana Siegfrieda Weisse jsme si připomněli hned tři jubilea naráz. V roce 2018 uběhlo 50 let od vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a 25 let od založení naší nadace. Sám autor pak oslavil své 85. narozeniny. Na více než 130 stranách představuje nejen svůj osobní pohled na Jizerské hory a odtajňuje příběhy, které ho k nim vážou, ale provádí čtenáře i celým obdobím, kdy toto pohoří prošlo turbulentním vývojem.

Aktuálně běží už 9. ročník fotosoutěže Zaostřeno na Jizerky. Čekali jste takový úspěch, když jste plánovali první ročník?
Když jsme v roce 2011 s fotografickou soutěží začínali, šli jsme trochu do neznáma. Původně jsme chtěli vydávat jen kalendář, ale kde do něj vzít vhodné snímky? Ukázalo se, že Jizerské hory mají ohromné množství neuvěřitelně šikovných fotografů, kteří nám do dnešní doby zaslali přes 1 800 fotek a benefiční kalendář si našel značný zájem u veřejnosti i místních firem.

Příští rok bude jubilejní ročník. Neplánujete nějaké změny či oslavy?
Nastavený koncept mi přijde dobrý a žádné velké změny tedy neplánujeme. Přemýšleli jsme však o tom, že z nejkrásnějších fotek všech ročníků bychom vydali knihu. Ale jsme opravdu na samém začátku a bude záležet na mnoha věcech, zda se do toho pustíme. Za mě by však bylo pěkné mít ucelenou sbírku mapující nádherné i netradiční pohledy na známá i trochu utajená místa Jizerských hor.

Rozhovor si můžete přečíst i na stránkách Liberckého deníku.