Rozhovor pro Liberecký deník: Na Jizerkách je vidět, jak umí člověk škodit i pomáhat, říká Ondřej Petrovský

Rozhovor pro Liberecký deník: Na Jizerkách je vidět, jak umí člověk škodit i pomáhat, říká Ondřej Petrovský

Není tomu tak dávno, co měla příroda Jizerských hor namále. Od poloviny 60. let se začala krajina měnit a smrkové porosty odumírat. Nepříznivý vývoj se však podařilo zvrátit. Na obnově Jizerek se mimo jiné podílela i Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, která letos slaví 25 let své existence.

Ke svému výročí si nadělila vydání knihy O věčných proměnách lesa od Siegfrieda Weisse, nedávno navíc skončila fotosoutěž Zaostřeno na Jizerky a světlo světa spatřil stejnojmenný kalendář. „Výtěžek z jeho prodeje používáme na projekty pomáhající Jizerských horám a jejich okolí. Letos výtěžek směrujeme na zvyšování druhové i věkové rozmanitosti lesa,“ upřesnil ředitel nadace Ondřej Petrovský, který v jejím čele stojí od roku 2006.

Jak byste zhodnotil letošní 8. ročník fotosoutěže?
Byl opět velice povedený. Sešlo se 171 soutěžních fotografií od 50 autorů a porota to měla s výběrem těch nejlepších opět velice těžké. Sestavili jsme z nich benefiční kalendář Zaostřeno na Jizerky 2019 a ze širšího výběru vznikla putovní výstava. Mile mě potěšila kvalita došlých fotografií. Naopak mě nepřekvapilo, že nejméně dorazilo letních fotek. Ale já fotografy plně chápu, neboť podzimní i jarní měsíce mají v Jizerkách neopakovatelnou atmosféru.

Překvapilo vás něco na letošním ročníku?
Neřekl bych, že mě něco vyloženě překvapilo, ale mile mě potěšila kvalita došlých fotografií. Každým rokem se jejich úroveň zlepšuje a díky tomu vzniká i čím dál tím povedenější kalendář. Naopak mě nepřekvapilo, že nejméně dorazilo letních fotek. Ale já fotografy plně chápu, neboť podzimní i jarní měsíce mají v Jizerkách neopakovatelnou atmosféru a své jedinečné kouzlo.

Čtenáři opět projevili značný zájem o anketu, která běží ve spolupráci s Libereckým deníkem. Letos vyhrála poměrně unikátní fotografie. Jak vám osobně se líbí?
Necelých 9 tisíc odevzdaných hlasů hovoří o tom, že zájem o snímky Jizerských hor je mezi lidmi stále veliký. Díky Deníku jim tak můžeme ukázat krásné pohledy na Jizerské hory očima fotografů, kteří dokážou zachytit i některá známá místa ze zcela netradičního pohledu. Mne se samotná vítězná fotografie líbí, je zas trochu jiná než ostatní a i to k naší soutěži patří. Důležité však je, že pro ni hlasovala většina veřejnosti.

Už se k vám dostaly ohlasy na letošní výstavu?
Výstava byla v říjnu k vidění v libereckém Centru Babylon a v listopadu se přesunula do OC Nisa, kde bude k vidění až do začátku ledna. Následně bude putovat po vybraných obcích nejen Libereckého kraje. O výstavu je zájem jak ze strany obcí, tak i veřejnosti. Letos jsme ji ještě zatraktivnili tím, že jsme k ní přidali interaktivní soutěž o právě vydanou knihu Siegfrieda Weisse O věčných proměnách lesa. Každý návštěvník, který správně zodpoví šest otázek, se zařadí do slosování o tuto knihu. A odpovědi nalezne člověk právě přímo na výstavě samotné.

Jak si zatím stojí kalendář Zaostřeno na Jizerky 2019, který se začal nedávno prodávat?
O kalendáře je každým rokem větší zájem, a tak navyšujeme jejich náklad. Začínali jsme na 800 kusech a letos jsme jich vytiskli 1600. Hodně si ho kupují firmy, kterým přetiskujeme dolní pruh prezentací jejich společnosti, a začínají přicházet i objednávky od lidí. Prodej ani pořádně nezačal a už je pryč přes 500 kusů.

Které projekty výtěžkem podpoříte?
Výtěžek z jeho prodeje používáme na projekty pomáhající Jizerským horám a jejich okolí. Díky tomu se v minulosti podařilo vysázet desítky tisíc sazenic, zachránit rašeliniště, kterému hrozil zánik, opravit turistické stezky nebo vybudovat rybí přechod na řece Smědé. Letos výtěžek směrujeme na zvyšování druhové i věkové rozmanitosti lesa, která je nezbytná pro jeho dlouhodobou, stabilní a zdravou existenci.

Nadace letos oslaví 25 let od svého vzniku. Daří se jí podle vás plnit cíle?
Od roku 1993, kdy nadace vznikla, jsme podpořili stovky malých i větších projektů celkovou částkou přesahující 21 milionů korun. Náš původní název byl Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor a jsem si jist, že na naplnění tohoto názvu jsme udělali veliký kus práce. Jizerky mají před sebou sice ještě mnoho výzev, ale to nejhorší období se podařilo i díky naší pomoci překonat.

Proč se změnil její název?
V roce 2017 se naše působnost rozšířila na celou Českou republiku a zároveň jsme změnili název na Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody. Odkazujeme v něm na druhého polistopadového ministra životního prostředí, který zde položil základy systematické péči o životní prostředí a naší nadaci v jejích začátcích velice pomohl. Naším srdečním zájmem zůstávají Jizerské hory, kam budeme směrovat většinu pomoci i nadále, ale své zkušenosti budeme uplatňovat i v dalších regionech a časem možná i v zahraničí.

Co je vaší vizí?
Naší vizí je čisté, přirozené, druhově rozmanité přírodní a krajinné prostředí a společnost, která dodržuje principy trvale udržitelného života.

Kterým projektům se v nadaci aktuálně věnujete?
V poslední době jsme se zaměřili na podporu projektů financových z Evropské unie. Některé subjekty mají dobré nápady a daří se jim získávat nemalé dotace, avšak chybí jim peníze na přípravu a nutné kofinancování těchto projektů. Proto jsme se rozhodli částečně nasměrovat naši podporu sem a vyhlásili jsme zcela nový grantový program Pro zdravou krajinu. Celkově tak máme už čtyři grantové programy, ze kterých podporujeme převážně projekty na uchování nebo zvýšení biodiverzity, stability lesa, zadržování vody v krajině přírodě blízkými opatřeními a ekovýchovu nejenom v Jizerských horách.

Co považujete za největší úspěchy nadace v rámci ochrany přírody?
Těžko vypíchnout jen jeden, řada projektů se vzájemně prolínala a doplňovala, ale zmíním třeba naši pomoc při iniciaci a realizaci projektů na záchranu, reprodukci a využití původního genofondu lesních dřevin při obnově ekologicky stabilnějších lesů Jizerských hor. Také se nám podařilo získat a kompletně zrekonstruovat objekt na Jizerce, ze kterého je dnes funkční středisko ekologické výchovy. Nadace si též vybudovala solidní základní jmění a je stabilní a funkční organizací.

A kde by naopak bylo potřeba ještě více zabrat?
Náročné je to asi jako u většiny s penězi. Na náš provoz používáme část výnosů ze základního jmění, ale pro podporu co největšího množství kvalitních projektů jsou pro nás klíčové dary ze strany firem i jednotlivců. Každým rokem se nám daří vcelku úspěšně oslovovat řadu společností, ale těch potřebných projektů je klidně i dvojnásobek toho, co je v našich možnostech.

Pokud budu chtít pomoci, jaké mám možnosti?
Nejjednodušší je kliknout přes náš web na tlačítko „chci pomoci“ a přes internetový formulář poslat dar, nebo přispět přímo na náš účet 3463588/0300, a když nám dáte vědět jméno a e-mail, pošleme vám malé poděkování. Koupit si také můžete kalendář Zaostřeno na Jizerky nebo knihu O věčných proměnách lesa.

K oslavě výročí jste se rozhodli vydat knihu O věčných proměnách lesa? Proč zrovna tuto?
Kniha vychází vlastně hned ke třem kulatým výročím najednou. Naše nadace slaví 25 let od svého vzniku, Chráněná krajinná oblast Jizerské hory 50 let od jejího založení a známý spisovatel, fotograf, znalec i milovník Jizerských hor Siegfried Weiss oslaví své 85 narozeniny. Kniha má sloužit nejen jako zdroj úchvatných fotografií a neopakovatelných zážitků Siegfrieda Weisse, ale má také za cíl ukázat lidem důležitost ochrany přírody. Na tomto pohoří, které si zažilo i velice krušné chvíle, je vidět, jak člověk může přírodě škodit, ale i pomáhat. V neposlední řadě budeme rádi, pokud kniha inspiruje lidi k výletu do Jizerských hor a dokáží si zde vychutnat jejich kouzelnou atmosféru, kterou nejlépe nasají při pěších túrách třeba i po místech, která Siegfried Weiss zachytil ve své knize.

V čem je kniha unikátní?
Na více než 130 stranách zde autor představuje nejen svůj osobní pohled na Jizerské hory a odtajňuje příběhy, které ho k nim vážou, ale provází čtenáře i celým obdobím posledních 50 let, kdy toto pohoří prošlo turbulentním vývojem, a to včetně ekologické katastrofy, ze které se zotavuje dodnes. Celá kniha je postavena na řadě úchvatných fotografií pana Weisse s často neopakovatelnou atmosférou a prakticky poprvé se představí i jeho linoryty a olejomalby.

Mohl byste představit blíže osobu Siegfrieda Weisse?
Siegfried Weiss představuje pro mě osobně jednu z ikon Jizerských hor, jeho fotografie znám již řadu let a vždy jsem je obdivoval. Je také jeden z mála, který dokázal zachytit i zažít celý dramatický vývoj Jizerek za posledních více než 50 let. Stojí za celou řadou úchvatných knih i příběhů a jsem přesvědčen, že díky němu se povědomí o krásách i strastech Jizerských hor dokázalo rozšířit mezi širokou veřejnost.

Myslíte si, že je stále zájem o regionální literaturu?
Věřím tomu a my si to nyní poprvé vyzkoušíme i na čisto, respektive na námi vydávané knize. Vím, že obecně se zájem o knihy snižuje, ale zdejší regionální literatura, zvláště ta zaměřené na Jizerské hory, má své stálé kouzlo.

Jak byste zhodnotil stav Jizerských hor?
Stav Jizerek i přístup lidí se v mnohém zlepšil. Holiny se podařilo opět zalesnit, někde si pomohla příroda sama, v řadě případů vypomohl člověk, aby nápravu urychlil. Vyhráno však určitě není, řadu míst pokrývají stále nepůvodní dřeviny, které nejsou na zdejší drsné prostředí uzpůsobené. Pevně věřím, že naprostá většina lidí považuje ochranu přírody za důležitou. A my bychom se k ní měli chovat s pokorou a úctou, kterou si zaslouží.

Zdroj: Liberecký deník (10.11.2018): https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/na-jizerkach-je-videt-jak-umi-clovek-skodit-i-pomahat-rika-ondrej-petrovsky-20181110.html


Článek v tištěném Libereckém deníku


Článek na webu Libereckého deníku